Přestavba kola III První dojmy a dojezd

Následující text je tečkou za popisem pohonné jednotky distribuované firmou ecotech.cz a její montáže na mé kolo. Shrnuje moje první dojmy a zkušenosti s provozem takto přestavěného kola. Jeho základní část byla napsána už před několika týdny jako vůbec první text do tehdy ještě pouze připravovaného blogu, kterou jsem rozšířil a mírně upravil. Všechny údaje o rychlosti jsou změřené zkalibrovaným cyklopočítačem kontrolovaným podle GPS, takže by měly být dost přesné. Teď ale zpět na začátek prázdnin k prvním zážitkům s čerstvě zprovozněným elektrokolem.

První jízda

Na obrázku je kolo ve stavu, jak jsem s ním prováděl prvních pár jízd. Jenom provizorně stažené kabely, řídící jednotka chycená na jednom šroubu rámu a zafixovaná lepící páskou, aby se neproměnila v kyvadlo. Nosič s akumulátory uchycený jediným možným způsobem nevyžadujícím žádné zvláštní přizpůsobení. Z toho důvodu už nešel osadit zadní blatník, protože nosič byl doslova pár milimetrů od vzorku pneumatiky. Zapojuji tedy napájecí konektor a hle, kontrolky a světlo svítí, stěrače stírají, znáte to. Vyjíždím na ulici, přidávám "plyn", motor bzučí a zabírá. Funguje to. Po celkem svižném odpichu ale kolo zaujímá poměrně slimáčí rychlost a to přes to, že jedu z mírného kopce a ovladač plynu mám vytočený na maximum. Objíždím blok a zkouším kopeček. Kolo ho zvládá jakž takž, ale přesto mu pomáhám šlapáním do pedálů, protože mě ta pomalá jízda nebaví. Něco je určitě špatně. Z informací, co jsem posbíral na internetu by to měl mělo jezdit rychleji. Vracím se tedy zpátky, abych zkontroloval zapojení, dofoukl kola a namontoval čidlo tachometru cyklopočítače. Zapojení vypadá v pořádku, pro jistotu domačkávám konektory, zejména ty vedoucí do motoru, a kontroluji, jestli se nikde nic nehřeje. Všechno je ale v pořádku.

Po doufoukání mírně podhuštěných kol a provizorního přichycení magnetu čidla na dráty kola (kolo s motorem má tlustší dráty než původní kolo, takže magnet na něj nejde běžným způsobem přichytit) znovu vyjíždím na ulici. První dojem je, že to jede opravdu o něco lépe, ale pořád mnohem hůř, než jsem od toho očekával. Tachometr ukazuje slabých 20km/h což by bylo málo i na slabší 250W verzi. Tipuji slabé baterie i když na jednotce svítí všechny LED a hodlám jim trošku naložit, abych se přesvědčil jak rychle se vybijí. Nestihl jsem ale ani zahnout za roh a přichází průtrž mračen. Vracím se tedy do garáže, dávám baterie dobíjet a odkládám další experimenty na další den.

Druhá jízda

V sobotu dopoledne vracím nabité baterie na kolo a vyrážím ven. Pocit z jízdy je stejný jako při druhé půlce včerejší projížďky. Rychlost je necelých 20km/h a víc ani ťuk. Člověka to nutí i po rovince neustále šlapat, aby jel alespoň tak rychle jak je běžně zvyklý a představa využití takovéhoto kola jako optimálního dopravního prostředku do nejmenšího velkoměsta se začíná rozplývat. K čemu vozit motor a těžké akumulátory, když člověk stejně musí pořád šlapat i po rovince? Pořád ve mě ale hlodá pochybnost, proč by výrobce udával maximální rychlost 40km/h, když ve skutečnosti jede sotva polovic i po rovince a navíc jeho rychlost se zastaví vždy těsně pod 20km/h? Začínám uvažovat i o tom, že mi omylem poslali slabší 250W verzi s maximální rychlostí 24km/h a za ten rozdíl může špatně zkalibrovaný tachometr? Tuto variantu považuji za čím dál pravděpodobnější, ale naštěstí jsem si vzpomněl ještě na jeden detail, o kterém jsem se zmiňoval v popisu řídící jednotky. Ano, jde o onen bílý kablík s konektorem, co se v něm v manuálu píše, že se týká omezovače a zapojovat se nemusí. Zastavuji, rozpojuji onen "loopback" na inkriminovaném kablíku a znovu se rozjíždím. A tentokrát je to opravdu jízda! Kolo na mírném stoupání zrychluje na 27km/h a celkově je mnohem živější a i v kopci se drží daleko statečněji. Paráda, takhle jsem si to přesně představoval. Ještě objíždím blok, abych zkusil prudký kopec na konci naší ulice (s mírným příšlapem zcela bez problémů) a vracím se domů abych se občerstvil a připravil na delší jízdu.

Další jízdy

Jako další jsem zkoušel výdrž akumulátorů. Nejdřív maximální dojezd bez šlapání po rovině. To byl trochu oříšek, protože od nás je to na všechny strany z kopce a ani ve vzdálenějším okolí není žádné vhodné místo, co by alespoň trochu připomínalo placatý silniční okruh. Nakonec jsem vytipoval asi 5 km dlouhou trasu mezi blízkými obcemi, která sice měla převýšení, ale jen takové, že nebylo nutné motoru pomáhat s jeho překonáváním. Trasu jsem projel 4x, pak mě to přestalo bavit a jel jsem domů. Celkem jsem tedy ujel 24km, přičemž pořád svítily všechny 4 kontrolky. Ve druhé části vyjížďky už jsem se na rovinku vykašlal a jel se normálně projet po okolí. Dojel jsem až do údolí, ze kterého vede pouze cesta o takovém sklonu, že i slušně rozježdění cyklisté jsou nahoře slušně vyčerpaní a nezřídka odpočívají i někde uprostřed. Tady už jsem musel poprvé řadit na výrazně lehčí převod a intenzivně šlapat a poprvé na mne bliklo hladové červené oko. V tu chvíli jsem začal šlapat ještě intenzivněji, protože jsem netušil, jestli to znamená konec po 100m, 1km nebo ihned a chtěl jsem si ještě nějakou energii ušetřit na poslední kopec. Naštěstí obavy byly zbytečné. Po vyjetí do normálního terénu se zase pomalu rozsvítily 3 LED ze 4 a bez problémů jsem dojel domů, kde teprve začala v zátěži pohasínat i třetí LED. V tu chvíli jsem měl najeto asi 34km. Snažil jsem se ještě objížděním bloku vybít akumulátory do úplného zastavení, ale to se mi ani po několika kolečkách nepodařilo a tak jsem zkušební jízdu po 36km ukončil.

Další jízdy už jen potvrdily tyto hodnoty a jednou se mi dokonce podařilo akumulátory vybít do té míry, aby se kolo úplně zastavilo. Přesněji řečeno, ono se hned nezastaví. Nejdřív začne cukat, jak napětí akumulátoru střídavě padá pod minimální napětí požadované jednotkou a po odlehčení jí zase překračuje a teprve potom se zastaví definitivně. Nicméně dá se očekávat, že pokud akumulátory necháte chvíli odpočinout, tak se v nich nějaká energie minimálně na pár set metrů najde. Netřeba doufám podotýkat, že takovéto ždímání akumulátorům nesvědčí a když už se vám je podaří vybít až na takovou míru, je nezbytné je co nejdříve připojit na nabíječku, aby se zamezilo jejich degradaci.

Při dálkových jízdách typu "meziměsto", kdy drandíte po kvalitní silnici a i po rovině se neflákáte a udržujete rychlost kolem 30km/h není problém ujet hodně přes 50km. Moje zatím nejdelší vyjížďka v kuse byla dlouhá 53km a po jejím ujetí mi ještě svítily 3 LED ze 4 naprázdno a dvě v záběru. Odhaduji, že stejným stylem jízdy bych ujel ještě dalších 10km a to jsem nijak zvlášť nešetřil. Mimo sjíždění kopců jsem měl skoro pořád plyn naplno a při tom šlapal.

No a takhle vypadá mé kolo teď. Akorát zrcátko jsem sundal, protože kromě vrhání prasátek při jízdě po sluníčku bylo úplně na nic, byť jsem se jeho uchycení snažil vychytat. Chtělo by to nějaké vypouklé s lepším držákem. Pokud o něčem víte, dejte vědět pod článkem. Z obrázku je taky vidět, že kolo není žádný drobeček. Samo o sobě patří spíš k těm těžším, přece jen to není žádná odstrojená silnička. Má blatníky, světla a bytelný motocyklový stojánek. Dohromady s pohonem a akumulátory bude mít nejspíš bezmála 40kg, k tomu hmotnost jezdce s výstrojí skoro 80kg. To jen, abyste měli nějaké měřítko k případnému porovnávání. Maximální otáčky poháněného kola ve vzduchu při plně nabitých akumulátorech (36V/12Ah olovo) odpovídají 34km/h. Maximální rychlost jízdy za ideálních podmínek bez šlapání po rovině je 30km/h, přičemž každý úbytek napětí je na výkonu i rychlosti znát. Ke konci už má motor citelně horší odpich a rychlost po rovnice klesá někam k 26km/h. A jelikož koukám, že se zase hrozně rozepisuji, tak shrnutí postřehů zase až někdy příště.