Přestavba kola II. Akumulátory a nabíječka.

Jak už jsem se zmínil na začátku, pro první oťukávání a seznamování s elektrokolem jsem zvolil olověné akumulátory, vzhledem k jejich velmi nízké ceně a snadné dostupnosti. Jde o set tří kusů 12V/12Ah, který mi přišel jako snesitelný kompromis mezi kapacitou a hmotností. Základní vlastností olověných akumulátorů je to, že jsou velmi velmi velmi, ale opravdu velmi těžké.


Na obrázku je jeden z nich, který sám o sobě váží při rozměrech 15x10x10cm úctyhodných 3,7Kg. Znásobte si to třikrát a připočtěte hmotnost nějakých držáků, kterými je bezpečně uchytíte na kolo a vyjde vám, že se vám hmotnost kola zdvojnásobí. Když k tomu ještě připočítáte hmotnost motoru, která také není zanedbatelná, udělají se vám vrásky na čele. Víc, než pár km v kopcovitém terénu s vybitými bateriemi bych s tím opravdu jet nechtěl. Na druhou stanu, pokud jedete s motorem, větší hmotnost vůbec nepociťujete. Akumulátory jsou vybaveny běžnými konektory faston, jako se používají v autoelektrice. Propojovací kablíky si ale musíte udělat sami, set nic takového neobsahuje.


Nabíječka je velká asi jako větší zdroj k notebooku a velmi lehká. Když jí vezmete do ruky, máte pocit, že v té plastové krabičce snad ani nic není. Subjektivně mi přišla ještě lehčí, než těch zhruba 400g, které ve skutečnosti má. Z toho plynou dvě zásadní věci. Jednak jí můžete všude vozit s sebou a potom vás přejdou jakékoli myšlenky na výrobu něčeho srovnatelného v rámci DIY. Zde narážím především na spínaný zdroj a cenu hotového výrobku, která je asi 1100,-Kč včetně DPH. K akumulátorům se připojuje opět naprosto nevhodným konektorem, tentokrát XLR, k němuž dostanete i protikus s kusem kabelu. Konektory k akumulátorům si ale musíte obstarat vlastní. Nechápu, proč se nepoužívá stejný EURO konektor jako u řídící jednotky, takže by člověk po jízdě vytáhl kabel a namísto něj by do stejného konektoru zapojil nabíječku. Takhle si musíte udělat buď redukci nebo zapojit druhý konektor k akumulátorům paralelně nebo přes nějaký přepínač.

Nabíječka nemá žádné ovládací prvky, pouze dvě LED, z nichž první červeně svítí při zapojení do sítě a druhá dvoubarevná svítí během nabíjení červeně a po nabití změní svojí barvu na zelenou. Přes tuto extrémní jednoduchost jde o plnohodnotnou nabíječku řízenou chytrým broukem. Dle údajů výrobce probíhá nabíjení nejdřív konstantním proudem 1.7A, po dosažení napětí 43.8V se přepne na nabíjení konstantním napětím a při poklesu procházejícího proudu pod 100mA se nabíjení ukončí. Tyto hodnoty jsem neověřoval, pouze jsem přeměřil napětí na akumulátorech po nabití, zda-li nedochází k jejich přebíjení nebo naopak neúplnému dobití. Musím konstatovat, že všechno je v naprostém pořádku. Není tedy potřeba nic hlídat. Po skončení jízdy prostě připojíte akumulátory na nabíječku a odpojíte je zase až těsně před jízdou.

Bohužel na tyto poznatky jsem si musel nějakou dobu počkat, protože dodaná nabíječka byla vadná. Když jsem jí zapojil, nestalo se ani ťuk. Nerozsvítila se ani jedna z LEDek a ani po přiložení ucha na krabici nebyl slyšet žádný charakteristický zvuk spínaného zdroje. To mi poněkud zkazilo náladu, protože jsme se těšil, jak si zajezdím. Prohlédl jsem si nabíječku důkladně ze všech stran, abych se ujistil, že někde není nějaký dobře schovaný vypínač, ale nebyl. Zato nožičky na spodku a šroubky v nich mi přišly lehce ožvýkané a kromě toho jsem zjistil, že u objímky kabelu XLR konektoru chybí jeden z šroubků. Nedalo mi to tedy, podíval jsem se dovnitř a mírně jsem se zděsil. Vypadalo to, jako by nabíječka dlouho pracovala v nějakém agresivním prostředí. Nožičky součástek zoxidované až ohnilé, šroubky na chladičích orezlé a kolem některých součástek černé skvrny. Tak jsem jí zase zadělal a poslal zpátky s žádostí o výměnu. V tomto případě bych vinu nehledal u prodejce, ale jednoznačně u čínských soudruhů, kteří jsou vám s vědomím, že na ně přes oceán nedosáhnete, schopní do zásilky nabalit ledacos. To je bohužel obecný problém levného čínského dovozu a kdyby měl prodejce každý výrobek rozebírat a kontrolovat, cena by musela být výrazně vyšší. Nakonec vše dobře dopadlo, za necelý týden jsem měl nabíječku zpět a funkční. I chybějící šroubek přibalili a uvnitř je zcela nová deska s elektronikou.


Ta nicméně opět nese známky oxidace i když zdaleka ne na takové úrovni, jako ta předchozí. Odhaduji, že zásilka patrně putovala přes moře v kontejneru společně s nějakým poškozeným olověným akumulátorem, jehož unikající elektrolyt udělal svoje. Pozitivní ale je, že veškeré součástky (vyjma trafa) jsou zcela běžné a u nás dostupné, včetně obou integrovaných obvodů.